Disperzní barvy - co to je ?
Reakce na dotazy - co jsou disperzní barvy
Zde je poměrně podrobně vysvětleno co jsou disperzní barvy :
Disperzní barvy
jsou barvy pojené vodnou disperzí syntetického polymeru. Od doby svého zavedení v 70. a 80. letech minulého století prošly rozsáhlým vývojem a v současnosti, kdy jsou formulovány zejména jako akrylátové nátěrové hmoty s vysokou objemovou koncentrací pigmentu, se již zbavily svých původních "nectností" – nepřijatelného lesku a poměrně špatné paropropustnosti. Pro svoji dobrou povětrnostní stabilitu, možnost pestrého vybarvování, snadné a bezproblémové zpracování a příznivou cenu jsou tyto barvy velmi oblíbené. Jsou typem barev, který na trhu fasádních nátěrových hmot dominuje.
Disperzi si pro jednoduchost představme jako soustavu velmi drobných (mikroskopických) částeček lepkavého polymeru – "žvýkaček" – rozptýlených ve vodě se saponátem. Jestliže se voda z disperze odpařuje, disperze "houstne". Částečky polymeru se k sobě přibližují, až se navzájem slepí. Z nánosu disperze tak vznikne slitý film, který váže pigmenty, plniva a další složky barvy.
Podobně, jako je tomu u žvýkačky, jsou i částice polymeru v disperzi lepivé jen "za tepla". Víme, že za chladu žvýkačka tuhne a křehne. Nejnižší teplota, při které se z nánosu disperze po odparu vody ještě vytvoří slitý film, se nazývá minimální filmotvorná teplota (MFT). Při zasychání disperze pod touto teplotou z ní vzniká jen "prášek" bez pojivých schopností – jako kdyby vyschnul písek. MFT je pro každou disperzi charakteristická. Pro výrobu fasádních nátěrových hmot se většinou užívají disperze s MFT do 5 °C.
Další veličina, na jejíž hodnotě závisí vlastnosti nátěrových hmot s filmotvorným pojivem, je objemová koncentrace pigmentu (OKP). OKP zprostředkuje představu, jaký je obsah pigmentů a plniv v zaschlém nátěru v poměru k obsahu pojiva. Je-li pojiva hodně (nízká OKP), pigment v něm "plave" a nátěr vytvoří uzavřený povlak, jehož vlastnosti jsou dány především vlastnostmi pojiva. Takové bývaly latexové nátěry ze 70. let minulého století – lesklé, "gumové" a neprodyšné. Je-li pojiva málo (vysoká OKP), částice pigmentu jsou k sobě pojeny jen na místech, kde se navzájem dotýkají. Takový nátěr je mikroporézní, a proto prodyšný a matný. Dobře tak vyhovuje většině technických i estetických požadavků na fasádní barvy. Tento vývoj byl umožněn rozvojem výroby akrylových a styren-akrylových disperzí, které z oblasti fasádních nátěrů vytlačily méně vhodná pojiva na bázi polyvinylacetátu.
Nátěr disperzní fasádní barvou je hydrofobní a poměrně málo nasákavý vodou. Vodoodpudivost se ale projeví teprve po "opršení" nátěru: Při zasychání nátěru se z disperzního prostředí odpařila voda, ale tenzidový systém – "saponáty" – v něm zůstal. Dokud se z nátěru nevyplaví, je nátěr vodou smáčen.
Soudobé disperzní fasádní barvy vynikají oproti vápenným a silikátovým barvám šíří palety odstínů, do kterých mohou být vybarveny. Jejich pojivo totiž snadno váže i velké množství mikronizovaných minerálních pigmentů či jemných organických pigmentů. Světlostálost odstínu přitom již není negativně ovlivňována žloutnutím pojiva jako v minulosti. Akryláty mají vynikající odolnost k namáhání světelným i UV zářením. Rovněž jejich hydrolytická stálost je velmi dobrá. Souhrn těchto vlastností je předpokladem jejich dobré stability povětrnostní.
Zpracování disperzních barev
Pokud jsou disperzní fasádní barvy správně zpracovány a užity k účelům, pro něž byly určeny, může se o nich hovořit jen v superlativech. Jejich renomé však poškozují chybné aplikace. (Jsou známy případy, kdy jimi byla natřena nejen fasáda, ale i okapní svody atp. – prý "aby byly stejnobarevné".) Jak disperzní barvy správně zpracovat a jakých chyb se vyvarovat, uvádějí následující odstavce.
Disperzní barvy lze zpracovávat jen při teplotách ovzduší a podkladu bezpečně vyšších, než je MFT disperze v nich použité. Prakticky to bývá při teplotách nad +5 °C. Horní teplotní mez zpracovatelnosti, není-li výrobcem uvedena, bývá 30 °C. Na sluncem rozpálené fasádě se v žádném případě pracovat nesmí.
Disperzní barvy se mohou nanášet štětkou, válečkem i stříkáním. Nános se většinou provádí ve dvou vrstvách jako základní a krycí. Pro základ bývá barva mírně ředěna vodou. Egálnosti vybarvení krycího nátěru (aby byl bez "kocourů") se dosahuje snadno a s napojováním práce na zaschlý nátěr nebývají problémy.
Disperzní fasádní barvy nejsou nijak zvlášť náročné ani na přípravu podkladu. Většinou postačuje prověřit, zda podklad není mastný nebo zasolený, a pak jej očistit od prachu, event. uvolňujícího se písku. Disperzní barvy se mohou aplikovat na jakoukoli soudržnou, suchou a vyzrálou omítku (vápennou, vápenocementovou, cementovou, sádrovou) i na beton a jiné minerální podklady nebo na starší soudržné nátěry vápenné, silikátové či disperzní.
Význam soudržnosti podkladu je nasnadě. Jedná se obecný nárok na podklad pod jakoukoli nátěrovou hmotu. Je-li omítka zvětralá, musí se buďto odstranit, nebo zpevnit penetrací. Vhodný přípravek doporučí výrobce nátěrové hmoty. (Obecně je prospěšné penetrovat každý podklad, zejména pokud jde o vyspravovanou omítku. Výjimku tvoří staré, ale zachovalé disperzní nátěry, kde je penetrace zbytečná.)
Suchý musí být podklad z následujícího důvodu: I když současné disperzní barvy mají dobrou paropropustnost, prodyšnost stěny přesto omezí a odpar vlhkosti, byť stavebně-technologické, zpomalí. Hrozilo by, že zdivo do zimy nestihne dostatečně vyschnout. Každá vlhkost uzavřená ve stavební konstrukci je přitom potenciálním zdrojem mrazových škod a původcem mobilizace vodorozpustných solí. Po první zimě by mohlo dojít k odtržení nátěru od podkladu.
V extrémním případě nanášení disperzní barvy na vysloveně mokrý podklad by nátěr ani nebyl schopen dobře zaschnout a k podkladu by nepřilnul. Od podkladu by se snadno odděloval např. tlakem vodních par vznikajících v jeho podloží při oslunění fasády (zpuchýřování nátěru).
Ani požadavek na vyzrálost podkladu není samoúčelný. V případě vápenné omítky může disperzní nátěr zbrzdit její karbonataci a tím i zpomalit vývoj její pevnosti. Následkem toho by mohlo po čase dojít k rozdrobení až zpráškování této omítky. Při dozrávání omítek ostatně může docházet k objemovým změnám, vedoucím ke vzniku prasklin. Na to je nutno pamatovat zejména v případech vysprávek, kdy je obtížné dodržet nízkou tloušťku jednotlivé vrstvy omítky. Šířící se praskliny v podkladu běžná disperzní barva neskryje a praskne také. Prasklinami v nátěru může do podkladu pronikat voda, a k jakým škodám to může vést, je jasné.
Bylo zmíněno, že disperzní barvou lze přetírat starší disperzní nátěry. Pokud jsou tyto nátěry soudržné (a očištěné), nový nátěr k nim dobře přilne – k jejich povrchu se "přilepí". V praxi se, bohužel, často vyskytuje pochybení, kdy starší disperzní nátěr je pro "zlepšení přídržnosti" nového nátěru pačokován řídkým vápenným štukem. Tenká vrstva pačoku uschne dříve, než stačí zkarbonatovat, a s disperzním nátěrem se ostatně ani neváže. Je jisté, že tento pačok zpráškuje a bude působit jako separační vrstva, která vzájemnou přídržnost obou disperzních nátěrů zhorší. A je-li argumentováno, že pačokování je nutné pro sjednocení struktury různě vyspravovaného podkladu? Pak nezbývá než dodat, že na trhu jsou pro tento účel k dispozici zušlechtěné stěrkové malty, základové nátěry i krycí barvy obsahující plnivo hrubšího zrna, stejně jako ušlechtilé, ve hmotě probarvené disperzní omítky se zrnem od 1 mm až do cca 5 mm.
Rozpouštědlové barvy
Rozpouštědlové barvy jsou nátěrové hmoty, jejichž pojivem je roztok organické pryskyřice ve vhodném rozpouštědle. Tyto barvy zasychají odparem tohoto rozpouštědla (podobně jako např. nitrocelulózové laky), někdy v kombinaci se síťovací reakcí pojiva působením vzdušného kyslíku (jako syntetické emaily).
Na trhu fasádních nátěrových hmot se rozpouštědlové barvy vyskytují jen v omezeném množství, protože při jejich vysychání se do ovzduší uvolňuje značné množství rozpouštědel, která jsou zdraví škodlivá. K hygienickým a ekologickým důvodům hovořícím proti jejich širšímu uplatnění přistupuje ještě otázka ekonomická: cena rozpouštědel, resp. ředidel, není zanedbatelnou částkou. Jejich použití dále ztěžuje i skutečnost, že podklad, na nějž jsou aplikovány, musí být zcela suchý. V opačném případě by adheze nátěru k podkladu byla špatná a nátěr by byl zakalený: rozpouštědlové barvy jsou s vodou nemísitelné!
Snad jedinou výhodou rozpouštědlových fasádních barev je jejich schopnost bezpečně vytvořit kvalitní film i za relativně nízkých teplot (okolo +5 °C), které jsou pro disperzní barvy na hranici jejich použitelnosti
zdroj : www.poradte.cz
Konkrétní výrobky na stránkách JUB:
Diskuse:
Připravili jsme pro Vás jedinečnou nabídku - Dovoz zboží zdarma do vzdálenosti 20KM !!!
Pronájem zpevněné plochy a skladů za nízké ceny již 5Kč/den/m2
akce asfaltové šindele asfatlové šindele barva betonova krytina dlažby fasáda fasádní barvy jub kominycz levné komíny modifikované střešní šindele montáž komínů mramorová omítka okenní profil omítka na sokly omítky JUB profi profil roh se sitkou spárovací hmoty stavební práce vzorník barev ytong zelená usporám zemní vrut
Stavebniny Stava s.r.o.
U Trati 1430 47301 Nový Bor |
|
prodejna | 777 558 448 |
vedoucí prodeje | 777 603 940 |
Email: info@stava.org